Pojmem “dítě” myslíme v souladu s Řádem správy CB děti do 18 let.

1. K dětem se chováme s respektem, úctou a máme ke všem rovný přístup.

K dětem přistupujeme s respektem, jako k jedinečným osobnostem s vlastními schopnostmi, zkušenostmi, potřebami, tempem, názory apod. Chováme se a komunikujeme tak, aby byla zachována jejich důstojnost. Rozdáváme svou pozornost a přátelství všem dětem, bez zvýhodňování nebo přehlížení.

2. V rámci kolektivu vytváříme bezpečné prostředí, posilujeme v dětech vědomí vlastní hodnoty a hranic a vedeme je k respektování hodnoty a hranic ostatních.

​​​​Aktivně vytváříme atmosféru důvěry, kde se děti cítí bezpečně. Učíme je, že každý z nich má svou hodnotu, jedinečnou roli v kolektivu a právo na respektování svých hranic. Stejně tak je vedeme k tomu, aby to samé vnímali a projevovali vůči ostatním, čímž rozvíjíme vzájemnou ohleduplnost a citlivost ve vztazích.

3. Navazujeme s dětmi přiměřené vztahy.

Předcházíme hrozbám nezdravých projevů ve vztazích mezi dospělými a dětmi, jako je nepřiměřené citové navázání, milostné či sexuální vztahy, přílišná podřízenost apod. Například tím, že udržujeme přiměřený kontakt a míru komunikace. Mezi vedoucími pěstujeme kulturu transparentnosti a vykazatelnosti.

4. Jsme si vědomi významu a vlivu autority vedoucích a nezneužíváme ji.

​​Autorita vedoucího je přirozenou součástí jeho role – děti k němu vzhlížejí, inspirují se jeho jednáním a přirozeně ho vnímají jako vzor. Jsme si vědomi tohoto vlivu a zacházíme s ním zodpovědně a citlivě. Autoritu nikdy nepoužíváme jako nástroj k prosazování osobních zájmů, názorů nebo k jakékoli formě nátlaku. Využíváme svou pozici k podpoře a růstu ostatních, čímž posilujeme nejen vzájemné vztahy v kolektivu, ale i zdravý rozvoj charakteru dětí, které si odnášejí zkušenost, že autorita může být bezpečná, férová a inspirující.

5. Nezlehčujeme problémy, se kterými se nám děti svěří, bezpečně zacházíme s důvěrnými informacemi a hledáme adekvátní řešení.

Problémy, se kterými se nám děti svěří, bereme vážně, nezlehčujeme je, ale empaticky nahlížíme jejich optikou. K informacím z osobních rozhovorů s dětmi přistupujeme jako k důvěrným a nešíříme je mezi ostatní. Současně moudře zkoumáme míru jejich závažnosti, abychom nepodcenili vážné hrozby, a v případě potřeby se radíme s pověřeným zkušeným vedoucím. Uvědomujeme si hranice vlastní pomoci a řešení závažnějších problémů přenecháváme kvalifikovaným odborníkům.